Virové infekce představují významnou komplikaci u pacientů po transplantaci orgánů. Tzv. potransplantační imunosuprese, kdy potlačený imunitní systém není schopen reagovat na infekci, je spojena zejména s přenosem či reaktivací herpetických virů (např. CMV, EBV) i polyomavirů. Ty se tak významně podílejí na zvýšené morbiditě a v některých případech i mortalitě, stejně jako na vyšších ekonomických nákladech spojených s léčbou těchto komplikací. Zatímco role herpetických virů u pacientů s poškozenou imunitou je známa již dlouho, polyomavirové infekce představují relativně málo probádanou problematiku potransplantačních komplikací.
Jedním z nejrozšířenějších polyomavirů je BK virus, který lze nalézt u 80 % populace. Virus přebývá nejčastěji v epiteliálních buňkách ledviny, močového traktu nebo v cirkulujících leukocytech. U lidí se zdravou imunitou se neprojevuje a nepředstavuje pro ně významnou klinickou komplikaci. U pacientů se sníženou imunitou však může dojít k jeho reaktivaci a jeho exkreci do moče či dokonce k rozvoji nefropatie, závažnému onemocnění ledviny. K němu dochází u 5-10 % pacientů po transplantaci ledviny. Léčba tohoto onemocnění není dosud k dispozici. Jedinou možností tak zůstává posílení imunity, které ovšem zvyšuje riziko odmítnutí transplantovaného orgánu.
Závažnou komplikaci u pacientů po orgánových transplantacích představují také virové hepatitidy, zejména infekce virem hepatitidy B, C a E. Zatímco hepatitida C je díky přímo působícím antivirotikům již léčitelná, hepatitida B i nadále zůstává nevyléčitelným onemocněním, při kterém vir zůstává doživotně přítomen v jádrech jaterních buněk. Vlivem potlačení imunity tak může dojít k jeho reaktivaci a rozvinutí infekce s velmi závažným průběhem. Rovněž hepatitida E může mít u pacientů po orgánových transplantacích závažný chronický průběh a vést v krátkém čase k cirhóze jater. Ani na ni není dosud registrovaný žádný lék.
Poměrně častým onemocněním jsou také virové myokarditidy. Jejich klinický obraz může kolísat od prakticky bezpříznakového průběhu až po závažné symptomy typu srdečního selhání ohrožujícího pacienta na životě, případně dlouhodobým zhoršením funkce myokardu. Specifické léčebné možnosti prakticky nejsou dostupné. Přitom účinná léčba může u řady nemocných výrazně zmírnit akutní průběh onemocnění i zlepšit dlouhodobou prognózu.
Na čem pracujeme
Cílem spolupráce IKEM, ÚOCHB a FGÚ je vyvinout účinnou antivirotickou léčbu, která by byla použitelná u širokého spektra pacientů včetně nemocných před a po orgánové transplantaci.
